Citační pravidla - Filosofický časopis

Vyhledávání

Odkazy

Vzhledem k tomu, že Filosofický časopis je recenzovaným periodikem Akademie věd ČR, citovaným v mezinárodních databázích, je nutno v něm zachovávat co možná nejdůsledněji pravidla akribie, a to jak po obsahové, tak formální stránce.

Pravidla bibliografických odkazů ve Filosofickém časopise

1) Pro zápis odkazů v textu je ve Filosofickém časopise používána metoda poznámek. Na citované publikace odkazují čísla poznámek, přičemž citace samotné jsou uváděny v poznámkách pod čarou na stejné stránce. Číslování poznámek je v jednotlivých příspěvcích průběžné, tzn. že číslování začíná od první stránky a načítá se na dalších stránkách. Výjimkou je rubrika „Zprávy“, kde z technických důvodů začíná na každé stránce číslování poznámek od čísla 1.

Na konci jednotlivých příspěvků není ve Filosofickém časopise uváděn Soupis bibliografických citací. Může tam však být zařazena část „Literatura“ („Užitá“ či „Doporučená“), ve které autor(ka) uvede jen ty tituly, jež se neobjevily v poznámkách pod čarou.

2) Všechny citace v textu nebo i jen zmínky o dílech by měly být opatřeny poznámkami pod čarou s přesným odkazem na citované dílo. Čísla odkazů v textu se v souvislém textu přitom vždy musí nacházet za interpunkčními znaménky. Tzv. sekundární čili zprostředkované citace je třeba omezit na nezbytné minimum.

3) Pokud citované dílo vyšlo v českém překladu, odkazuje se k českému textu a cituje se z něj. Má-li autor(ka) vážný důvod k porušení tohoto pravidla (např. nesouhlasí-li s podobou překladu), český překlad pouze zmíní, případně uvede své důvody jeho opomíjení.

4) V citacích autoři(rky) zachovávají jazyk citovaného vydání. Nepřekládají tedy původní název díla (jeho překlad se může objevit v textu příspěvku či v závorce v poznámce pod čarou). Jména se uvádějí v původním, výjimečně v počeštěném tvaru (Tomáš Akvinský), v odůvodněných případech je možno užít transkripce. Jména autorek v poznámkách pod čarou se nepřechylují, v souvislých textech příspěvků se naopak ženská jména – dle usnesení redakční rady Filosofického časopisu – přechylují a skloňují. Nepřekládají se ani nakladatelské údaje o vydání (1st edition, 2. Aufl. apod.) a názvy míst vydání (Paris, Berlin apod.). Výjimkou, kde je užívána čeština, je paginace a stránkový údaj: nikoli tedy 88 p. (pages), ale 88 s. (stránek), obdobně pak: s. 12, nikoli p. 12.

5) Při prvním výskytu je v poznámce pod čarou třeba uvést přesný a úplný odkaz na dílo, při dalších výskytech pak již jen jméno autora, název knihy nebo stati a zkratku c.d. V poznámkách, které následují bezprostředně po sobě a odkazují ke stejnému dílu je třeba užít slovo „Tamtéž“: např.: Tamtéž, s. 52. Je-li název díla příliš dlouhý, je možné po dohodě s redakcí FČ v prvním odkazu zavést zkratku a dále ji používat. (Např.: Husserl, E., Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii. Přel. A. Rettová – P. Urban. Praha, Oikúmené 2004; dále citováno jako Ideje.)

Do poznámek je kromě základních možno uvádět i další zpřesňující údaje, např.: „disertační práce“, „interní materiál“, názvy edic, čísla edičních svazků apod.

6) Bibliografický odkaz musí obsahovat následující údaje, a to v pořadí níže uvedeném:

a) Jméno autora, případně autorů, a to ve formě: Příjmení a iniciály křestního jména (jmen). Jméno se zásadně uvádí bez titulů a vědeckých hodností. Přitom za iniciálkami píšeme tečky (např. Anscombe, G. E. M.). Připomínáme, že obecně za každým interpunkčním znaménkem následuje mezera. Je-li autorů více, píší se mezi jednotlivými jmény dlouhé pomlčky (Chvatík, I. – Kouba, P. – Petříček, M.). Autoři se až na výjimky uvádějí do počtu tří, nad tento počet je zpravidla uváděno jméno prvního a zkratka et al. (případně: et alii). Jak již bylo uvedeno, jména autorek se v bibliografických poznámkách nepřechylují.

Má-li kniha pouze editora či editory, jde o tzv. sekundární autorskou odpovědnost. Jde-li v takovém případě o sborník, pak se jména editorů uvádějí stejně jako výše jména autorů, tj. v pořadí: příjmení a iniciála, přičemž do závorky se pak připojuje zkratka ed. (u cizojazyčných vydání též eds., Hrsg. apod.):

Příklad:

Paris, J. J. – Moreland, M. P., Catholic Perspectives of Ending Life. In: Battin, M. P. – Rhodes, R. – Silvers, A. (eds.), Physician-Assisted Suicide: Expanding the Debate. London, Routledge 1998.

V případě editování děl již nežijících autorů se však jména editorů uvádějí až za názvem díla, a to např. v tomto tvaru:

Tichý, P., O čem mluvíme. Vybrané stati k logice a sémantice. Ed. J. Peregrin. Praha, Filosofia 1996.

b) Název díla: Název díla je třeba uvádět v takové podobě, v jaké je uveden v tiráži. (Obálka je většinou graficky upravena, a muže tudíž snadno dojít k omylu a chybě v názvu.) Pokud má publikace podtitul, řídíme se opět pořadím a úpravou v tiráži. Není-li kniha přeložena do češtiny, původní název nepřekládáme (viz výše bod 4).

Je-li citované dílo recenze, uvádí se za názvem zkratka „rec.“.

Názvy monografií se píší kurzívou:

Příklady:

Lyotard, J.-F., O postmodernismu. Přel. J. Pechar. Praha, FLÚ AV ČR 1993.

Jedná-li se v citaci o jednotlivý příspěvek širšího celku, uvádí se kurzívou jeho nejobecnější část: Patočka, J., Péče o duši. In: týž, Negativní platonismus. Sv. I. Praha, Oikúmené 1996.

či případně v časopisu: Hříbek, T., Za etiku bez teologie. Filosofický časopis, 58, 2010, č. 5, s. 729–750.

Je-li citovaný text součástí většího edičního celku, vycházíme z jeho hierarchie a kurzívou uvádíme jeho nejnadřazenější část: Husserliana; Gesamtausgabe; Spisy apod.

c) Jde-li o překlad do češtiny, uvádíme jméno překladatele za názvem díla a oddělujeme ho z obou stran tečkami.

Příklad:

Husserl, E., Karteziánské meditace. Přel. M. Bayerová. Je-li překladatelů více, oddělujeme jejich jména dlouhými pomlčkami.

V případech cizojazyčných vydání ponecháváme tento údaj v původní podobě. Např.: Transl.

d) V odůvodněných případech je velmi důležité uvádět číslo vydání, zejména proto, že původní text může být postupně upravován Tento údaj uvádíme v původním jazyce vydání (případně ve zkrácené podobě): Auflage, edition, Aufl., ed. apod .

e) Následují údaje o místu vydání. Nepřekládáme je, ale uvádíme v podobě, v jaké se objevují v citované publikaci (London, Paris apod.). V případě nejasností, kde se nalézá uvedené místo vydání, je žádoucí uvést upřesňující údaj, například zkratku názvu státu: Cambridge (Mass). Je-li uvedeno více míst vydání, oddělujeme jejich názvy dlouhými pomlčkami: London–Boston. Není-li místo vydání uvedeno, zapíše se zkratka „s.l.“ (sine loco = bez místa).

f) Čárkou od místa vydání oddělujeme nakladatelské údaje. Přitom z názvů nakladatelství vynecháváme zkratky obchodních organizací typu s.r.o., Inc. nebo Ltd. Jediným zachovávaným doplňkem zůstává ve všech případech slovo „Press“. Chybí-li jméno nakladatele, je zařazována zkratka „s.n.“ (sine nomine = beze jména). Je-li vydavatelů více, oddělujeme názvy nakladatelství dlouhými pomlčkami: Oikúmené–Filosofia.

g) Následuje datum vydání, které je od názvu nakladatelství odděleno pouze mezerou.

h) Posledním nezbytně uváděným údajem je paginace, tj. buď celkový stránkový obsah či číslo stránky, na které se citace nachází. Stránkové údaje je třeba vždy vypisovat celé: 82–88 (nikoli: 82–8), píšeme mezi nimi spojovník.

ch) V odůvodněných případech je třeba uvádět edice, v jejichž rámci bylo příslušné dílo vydáno.

Kromě jména editora(ů) se uvádějí i roky, v nichž daná edice vycházela.

Příklad:

Oeuvres de Descartes. Éd. Ch. Adam – P. Tannery, Paris 1897–1913; repr. Paris 1996.

Vychází-li edice dosud, uvede se počáteční rok jejího vydávání a po něm dlouhá pomlčka: 2000–

7) Nejčastější příklady citací:

Monografie:

Kliková, A., Mimo princip identity. Praha, Filosofia 2007.

Eliade, M., Posvátné a profánní. Přel. F. Karfík. Praha, Oikúmené 2006.

Merleau-Ponty, M. – Lévi-Strauss, C. – Barthes, R., Chvála moudrosti. Prel. O. Kuba. Bratislava, Archa 1994.

Příspěvek ve sborníku:

Carnap, R., IntellectualAutobiography. In: Schilpp, P. A. (ed.), The Philosophy of Rudolf Carnap. La Salle, Open Court 1963, s. 10–84.

Článek v časopise:

Funda, O. A., Humanitní ateismus – legitimní dědic výšin křesťanské tradice. Filosofický časopis, 56, 2008, č. 4, s. 565–576.

Velleman, D., Against the Right to Die. Journal of Medicine and Philosophy, 17, 1992, No. 6, s. 678.

8) Od výše uvedeného se liší pravidla odkazů k dílům antických či středověkých autorů a též pravidla biblických odkazů. Podrobné informace k tomuto tématu lze získat v redakci FČ.

9) Zvláštním případem je citování elektronických vydání. Podle normy ISO 690-2e je totiž i v případě elektronických zdrojů třeba uvádět některé povinné údaje:

a) Druh média (nosiče): www stránky, dokumenty pdf, [online], [CD-ROM]...

b) Přístup ke zdroji – např. dostupné z: http: www.philosophypages.com

c) Datum citace dokumentuje, z jaké verze dokumentu bylo citováno, a reflektuje tedy případné změny, ke kterým v průběhu času mohlo dojít.

Citace ve FČ má následující formu:

Příjmení autora, iniciály křestních jmen, název citovaného díla [cit. datum citace]. Dostupný z www: internetová adresa.

Příklad:

Šíp, R., John Dewey‘s Tentative Metaphysics. AMERICANA, Volume III, Number 2, Fall 2007 [cit. 7. 3. 2012]. Dostupné z www: http://americanaejournal.hu/vol3no2/sip

A ještě nakonec dvě poznámky pro autor(k)y:

1) Je třeba, abyste výše uvedené zásady zohlednili(y) a citace ve Vašem textu upravili(y) podle nich.

Pracovníkům redakce Filosofického časopisu je známo, že dokonalost formy je nedosažitelným ideálem. Nicméně stejně jako u všech ostatních ideálů ani zde není možno rezignovat na úsilí o jeho dosažení.

2) Po průběhu recenzního řízení, zapracování připomínek hodnotitelů a úpravě citačního aparátu odevzdává autor(ka) do redakce Filosofického časopisu soubor, který je považován za oficiální verzi příspěvku (v optimálních případech může být totožná s původní zaslanou verzí). Od této chvíle již není možné, aby autor(ka) prováděl(a) opravy a změny v jiném souboru a požadoval(a) jejich zohlednění. Autor(ka) by si měl(a) být vědom(a) toho, že se jeho/jejím textem již zabývají odpovědní pracovníci redakce, a že případné změny proto musí provádět výhradně do pracovní verze textu, který mu bude zaslán ke korektuře. (Podrobněji ke korekturám viz zvláštní oddíl na webové stránce Filosofického časopisu.)

V případě jakýchkoli nejasností se obraťte na redakci Filosofického časopisu. Děkujeme Vám předem za důvěru.