Filosofický časopis

Miroslav Pauza: Dvě ontologie české demokracie. T. G. Masaryk a J. L. Fischer číslo 2/2015

Článek se zabývá diskusí o demokracii v českém intelektuálním prostředí první poloviny 20. století. Vychází z teze, že ráz této diskuse určují dva výrazné typy přístupu. Jedním je chápání demokracie jako obecného niveau, jež jediné umožňuje svobodnou diskusi i důstojný život občanů (E. Beneš, E. Rádl, F. X. Šalda, F. Peroutka, K. Čapek a další).
Druhým je snaha založit demokratickou společenskopolitickou praxi na promyšlené filosofické teorii. Toto pojetí reprezentují T. G. Masaryk a J. L. Fischer. Masaryk je „onto-teolog“ demokracie, jež je pro něj výrazem činné přítomnosti Prozřetelnosti v dějinách. J. L. Fischer je „onto – noetik“ demokracie. Chápe demokracii jako realizaci hierarchického Řádu Skutečnosti, interpretovaného podle principů strukturálního funkcionalismu. Pro Masaryka je krize demokracie ex definitione nemožná, pro Fischera je reálnou hrozbou, neboť může nastat „patologie struktury“. Oběma je však společná snaha o legitimizaci každodenní reality Transcendencí.

Klíčová slova: T. G. Masaryk, J. L. Fischer, demokracie, prozřetelnost, řád, struktura, funkce, individualita, socialita, krize

Two ontologies of Czech democracy: T. G. Masaryk and J. L. Fischer

The article treats of the discussion of democracy in the Czech intellectual context of the first half of the 20th century. Its starting point is the thesis that the nature of this discussion is determined by two clearly defined types of approach. One of them understood democracy as the concerning the general level which alone enabled free discussion and the dignified life of citizens (E. Beneš, E. Rádl, F. X. Šalda, F. Peroutka, K. Čapek and others). The second approach is an attempt to found democratic social-political practice on reflected philosophical theory. This conception is represented by T.G. Masaryk and J.L. Fischer. Masaryk is the “ontotheologian” of democracy which is, for him, an expression of the active presence of Providence in history. J. L. Fischer is the “onto-epistemologist” of democracy. He understands democrary as the realisation of the hierarchical Order of Reality, interpreted along the lines of structural functionalism. For Masaryk a crisis of democrary is ex definitione impossible, for Fischer it is a real threat because “pathological structures”. In both cases, however, there is an attempt to legitimise everyday reality by Transcendence. 

Keywords: T. G. Masaryk, J. L. Fischer, democracy, providence, order, structure, function, individuality, sociality, crisis

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2017