Filosofický časopis

Tomáš Hejduk: Realismus Bernarda Williamse číslo 2/2011

Seznámení s dílem Bernarda Williamse zdůrazňuje jeho polemiku s teoretizováním a systematizací v morální a politické filosofii. Ukazatelem kultivovanosti a vyspělosti jedince je dle Williamse identita či integrita stojící nejen na (nezaujatém) rozumu, ale i na citech a plánech. V tomto duchu je hodnotná schopnost unést život plný neřešitelných konfliktů a napětí, život, který nemáme zcela ve svých rukou, a přesto ho odpovědně naplňujeme.
Na tomto „skromném“ pojetí lidského života odmítajícím (usilovat o) suverénnost stojí i Williamsův realistický přístup k politické filosofii. Politika jako boj mocných s méně mocnými či zcela bezmocnými je v základě všeho života – tedy i morálky. Proto Williams odmítá zakládat morálními systémy politiku a proto se i nadále zabývá „politickými banalitami“ (tak jako například jeho oblíbená starořecká tragédie), v nich ž je obsaženo to nejpodstatnější: jak ospravedlnit nátlak, kde u ž nesmí být vyvíjen atp. Jinak řečeno: zajímá ho výčet univerzálních zel a tragických principů a možnost jejich umenšování v daných historických okolnostech (politika), a ne teoretizování o méně zásadních a často zcela nereálných (utopie) věcech (tak například liberalismus stojí za zkoumání, ale jen jako historická reálie).


Klíčová slova: Bernard Williams, liberalismus, etika


The realism of Bernard Williams
A familiarity with the life work of Bernard Williams impresses on us his arguments in moral theory and systematization. In Williams̕ view, the agent’s identity and integrity is based on (impartial) reason, emotions, projects and many other things which the agent finds to be important for him. In this sense, the ability to cope with a life full of irresoluble conflicts and stress, a life which we never have in our command and yet which we responsibly fulfill, is the central value.
This “modest” notion of a human being’s life, denying (a longing for) sovereignty, represents Williams̕ realism. He treats policy as a struggle among the powerful, the less powerful and the powerless to be the essence of all life – morality included. Because of this fact, Williams resists founding policy upon any moral system, and insists on dealing with political platitudes ( just as his favorite ancient Greek tragedy used to do) in which everything essential is comprised: how to justify constraint where it is already forbidden to constrain agents to do some things etc. In short, Williams is interested in universal evil and tragic principles and the possibilities of reducing them in actual, historical, circumstances. He has doubts about theories dealing with unreal matters (utopia) or less essential things (for example it is good to study theories of liberalism but only in historical circumstances).

Filosofický časopis © 2017