Filosofický časopis

Otakar A. Funda: Hans Albert a Antigona číslo 1/2018

Text není psán z polemické pozice, nýbrž je veden snahou pokročit s kritickým racionalismem za hranice Albertovy verze kritického racionalismu. Opírám se přitom o tyto hlavní teze: I. Od odmítnutí argumentu konečného zdůvodnění Albert neodlišuje argument dostatečného, nejednou i konečného zdůvodnění, jenž je platný v případě triviálních poznatků v našem středosvětě. II. Má-li kritický racionalismus pokrýt nejen výseč skutečnosti, ale celou skutečnost, jak si to pro něj Albert nárokuje, nutně musí svoji pozornost vztáhnout i na existenciální komponenty, kdy jsme konfrontováni s mezními situacemi, v nichž argumentem je právě samo naše existenciální rozhodnutí. III. Nemyslím si, že by Albert měl opouštět svůj ateismus, jsem také důvodně přesvědčeným ateistou. Ale chce-li být vůči fenoménu křesťanské víry dostatečně racionálně kritický, nemůže přehlížet antropologické dimenze křesťanské víry a jejich výšiny. IV. Kritický racionalismus si, dle mého mínění, nepoložil dvě základní otázky: 1) Je kapitalismus humanismem? 2) Je třeba otázku soukromého vlastnictví předložit ke kritickému přezkoušení – zejména s ohledem na kondicionální problémy globalizujícího se světa? V. I když v pozdních textech svoji někdejší nechuť k psychologii Albert poněkud mírní – položení problémů a souvislostí, v nichž dochází k objevům, je vždy provázáno s psychologií.

Klíčová slova: kritický racionalismus, falibilismus, zdůvodnění, realismus, pozitivismus, konceptualismus, existencialismus, iracionalita nadpřirozená, iracionalita existenciální., přírodní vědy, humanitní obory, psychologismus, „sollen  znamená  können“, přemostění

Hans Albert and Antigone

The article is not written from a polemical angle, but rather is motivated by an endeavour to extend critical rationalism beyond the bounds of Albert’s version of the doctrine. In this I am guided by these main theses: I. Albert does not distinguish the rejection of the argument of final justification from the argument of sufficient, not only final, justification, valid in the case of trivial knowledge in our “middle world”. II. If critical rationalism is going to cover not just a segment, but the whole of reality, as Albert would like, then necessarily it must give attention to existential elements when we are confronted with extreme situations in which argument takes the form of our very existential decision. III. I do not think that Albert should abandon his atheism and I, too, am a convinced atheist. However, if his critical attitude to the phenomenon of Christian faith is to be suffiently rational, he cannot overlook the anthropological dimensions of Christian faith and their heights. IV. Critical rationalism has not, in my opinion, addressed two basic questions: 1) Is capitalism a humanism? 2) Should the question of private property be the object of critical re-examination – especially with regard to the conditional problems of the globalising world. V. Even allowing for the fact that Albert, in his last writings, toned down his former disdain for psychology, we should recognise that addressing problems and contexts in which discoveries are made always has a psychological accompaniment. 

Keywords:critical rationalism, fallibilism, justification, positivism, conceptualism, existentialism, supernatural irrationality, existential irrationality, natural sciences, humanities, psychologism, “ought implies can”, bridging

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2018