Filosofický časopis

Current issue

Milan Hanyš: Radikální a banální zlo číslo 4/2018

Hannah Arendtová v dopise Gerschomu Scholemovi tvrdí, že pojem radikálního zla po vydání své práce Eichmann v Jeruzalémě opustila a dospěla k závěru, že zlo nemá žádnou hloubku ani démonickou dimenzi. Studie analyzuje její chápání radikálního zla v Původu totalitarismua pojem banality zla v knize Eichmann v Jeruzaléměa klade si otázku, zda se myšlení Arendtové o zlu vyznačuje diskontinuitou, jak tvrdí nejen ona sama, ale i někteří interpreti (D. Villa), nebo se jádro jejích úvah o zlu nikterak nezměnilo a odlišné jsou pouze důrazy (R. Bernstein). Arendtová má pro své odmítnutí pojmu radikálního zla důvody, které souvisejí s jejím výchozím předpokladem, že zlo je vždy jen mělké a banální, a nelze je proto ani dialekticky překonat. Tato teze ovšem není nová a lze pro ni nalézt doklady jak v Původu totalitarismu, tak v korespondenci Hannah Arendtové s Karlem Jaspersem ze čtyřicátých let minulého století. Cílem studie je doložit, že přesun od pojmu radikálního zla ke zlu banálnímu spíše než změnu obsahu pojmu značí změnu akcentů, které však byly přítomny již ve starším díle této významné filosofky.

Klíčová slova: Hannah Arendtová, zlo, politická filosofie, totalitarismus, radikální zlo, banalita zla, Adolf Eichmann

Radical and Banal Evil

Hannah Arendt, in a letter to Gerschom Scholem, claims that now she has published her work Eichmann in Jerusalem she abandoned the concept of radical evil and came to the conclusion that evil has no depth or demonic dimension. This study analyses her understanding of radical evil in The Origins of Totalitarianismas well as the concept of the banality of evil in the book Eichmann in Jerusalem, and poses the question of whether Arendt’s thinking about evil marks a discontinuity, as not only the author herself asserts, but also some commentators (D. Villa), or whether the core of her thought on evil has not in any way altered and only points of emphasis are different (R. Bernstein). Arendt has reasons for her rejection of the concept of radical evil, which are connected with her opening assumption that evil is always merely shallow and banal, and that it cannot be overcome even dialectically. This thesis is not, however, new, and evidence of it can be found not only in The Origins of Totalitarianismbut also in the correspondence between Hannah Arendt and Karl Jaspers from the 1940s. The aim of this study is to show that the shift from the concept of radical evil to banal evil is a change in points of emphasis, rather than a change in the content of the concept, even if the points emphasized were already present in the earlier work of this important philosopher.

Keywords: Hannah Arendt, evil, political philosophy, totalitarianism, radical evil, the banality of evil, Adolf Eichmann

 

 

Filosofický časopis © 2012