Filosofický časopis

Current issue

David Kocourek: Sdílená intencionalita mezi filosofií a vědou číslo 2/2020

Klíčovým adaptačním procesem, který podle Michaella Tomasella odlišil člověka od jeho zvířecích příbuzných, byl rozvoj tzv. sdílené intencionality. Tento pojem si Tomasello vypůjčil z filosofické tradice, především z díla Johna Searla. Filosofie ovšem sdílenou intencionalitu zkoumá v podstatně jiném kontextu než Tomasello, pročež se nabízí otázka: Vychází Tomasello ve svém chápání sdílené intencionality skutečně konzistentně z relevantní filosofické tradice? V textu se pokusím analyzovat pojetí sdílené intencionality jak u Tomasella, tak u současných filosofů (především u Johna Searla) – a následně pak posoudit, do jaké míry se shodují. Pokusím se také definovat, v čem se tato pojetí naopak rozcházejí. 

Klíčová slova:
Michael Tomasello, John Searle, Michael Bratman, Margaret Gilbertová, sdílená intencionalita


Shared Intentionality between Philosophy and Science 

A key process of adaptation that distinguished humans from their animal relatives was, according to Michael Tomasello, the development of so-called shared intentionality. Tomasello borrowed this term from the philosophical tradition, above all from the work of John Searle. Philosophy, however, examines shared intentionality in a substantially different context than Tomasello, which raises the question: In his understanding of shared intentionality, does Tomasello in truth consistently set out from the pertinent philosophical tradition? In the text I will try to analyze the concept of shared intentionality in both Tomasello and contemporary philosophers (especially Searle) – and then consider to what extent they agree. Contrarily, I will also try to define in what ways they differ from each other.
 
Keywords: Michael Tomasello, John Searle, Michael Bratman, Margaret Gilbert, shared Intentionality

Filosofický časopis © 2012