Filosofický časopis

Current issue

Eva Voldřichová Beránková: Čtyři díla moderní francouzské literatury prizmatem (nejen) Hegelovy ponožky číslo 1/2020

Když Hegel tvrdí, že „zalátaná ponožka [je] lepší než děravá; ne v případě sebevědomí“, má tím na mysli ponožku jakožto metaforu jisté negativity, absence, deficitu, ne-dostačivosti či nedokonalosti, která je fundamentální vlastností sebevědomí i dalších projevů lidské psýché, a kterou tudíž není záhodno nějak uměle „zalátávat“, překlenovat či doplňovat. Přestože se takovýto příměr může jevit poněkud neobvyklým, text článku prokazuje existenci obdobné „ponožkové metafory“ ve čtyřech významných dílech moderní francouzské literatury, kterými jsou Mysterium lásky a útrpnosti Johanny d’Arc Charlese Péguyho, Hledání ztraceného času Marcela Prousta, Čekání na Godota Samuela Becketta a Muž, který spí Georgese Pereka.
 
Klíčová slova: G. W. F. Hegel, ponožky, francouzská literatura, Charles Péguy, Marcel Proust, Samuel Beckett, Georges Perec

Four Works of Modern French Literature through the Prism of (Not Only) Hegel’s Sock 

Hegel finds that “a darned sock is better than a torn one; but it’s not so with self-consciousness”, he uses the sock as a metaphor for the mind to express the negativity, the absence or the imperfection at the base of the consciousness of self, as well as other manifestations of the human psyche. He thus warns against any artificial attempt to fill, complete, or “mend” such socks of the mind. As unexpected as it may be, this metaphor appears in many literary works. The article examines four such texts: The Mystery of the Charity of Joan of Arc by Charles Peguy, In Search of Lost Time by Marcel Proust, Waiting for Godot by Samuel Beckett and The Man Who Sleeps by Georges Perec.
 
Keywords:G. W. F. Hegel, socks, French literature, Charles Péguy, Marcel Proust,
Samuel Beckett, Georges Perec

 

Filosofický časopis © 2012