Filosofický časopis

Marie Hrdá: Jsme tím, jak zacházíme se zvířaty číslo 6/2018

Etická oprávněnost existence zoologických zahrad se stala jedním z témat našeho vztahu ke zvířatům. Zatímco zastánci práv zvířat jejich držení v zajetí odmítají, pozice životní pohody (welfare) zajetí neodmítá z principu, avšak po zvážení potřeb, schopností a možností života zvířat v zajetí se i z této pozice ukazuje jejich držení a odchov (přinejmenším pro některá zvířata) jako eticky nepřijatelný. Moderní zoologické zahrady se však odkazují na vyšší dobro a hájí svoji existenci, a tím i obětování zvířat, nanejvýš potřebnou záchranou vymírajících a ohrožených druhů (označují samy sebe „Noemovy archy“). Staví tak etiku země nad biocentrismus a dobro celku nad dobro individua. I tento argument je kritizován, a to především poukazem na skutečnost, že cíle, kterými ZOO ospravedlňují svoji existenci, jsou pochybné a neuskutečnitelné, a tudíž nejsou eticky ospravedlnitelné. Nejenže o skutečnou záchranu druhů nejde; snaha o dosažení tohoto cíle navíc životní pohodu zvířat ještě zhoršuje.

Smyslem tohoto příspěvku je nejen ukázat, že obraz zoologických zahrad s téměř nezpochybnitelně vznešeným posláním je iluzorní, ale rovněž, na druhé straně poukázat na skutečnost, že kritikové jejich existence opomíjejí méně patrný, potenciálně skromnější (a většinou dosud neexistující) přínos ZOO – možnost poskytnout lidem setkání se zvířaty, které člověka učí úctě a emocionálnímu spojení. Pokud by měl tento přínos být uznán a realizován, pak je nutně spjat s požadavkem nepoškozovat, není-li to nezbytně nutné, a tím i s návrhy na významnou proměnu ZOO, která by se z místa lidské dominance mohla proměnit v místo hluboké změny postojů člověka a v dílnu soucitu se zvířaty.

Klíčová slova: animal ethics (etika ve vztahu ke zvířatům), welfare (životní pohoda zvířat), zoologické zahrady, záchrana druhů, vzdělání

How We Treat Animals is Who We Are

Ethical justification of the existence of zoological gardens has become a question in the context of our relation to animals. While the standpoint of animal rights rejects the maintenance of animals in captivity, the standpoint of welfare does not reject it in principle. However, after a consideration of the needs, abilities and prospects of the life of animals in captivity, this standpoint looks upon the maintenance and rearing (at least for some animals) as ethically unacceptable. Modern zoological gardens, however, make their case by pointing to the higher good and defend their existence – and thus also the sacrifice of animals – at the very least by the need for conserving species that are dying out or threatened (“Noah’s ark”). It thus places the ethics of the earth above biocentrismand the good of the whole above the good of the individual. Even this line of argument is subject to criticism, in particular if one points to the fact that the aims by which zoos justify their existence are open to doubt and unrealisable, and thus they do not provide ethical justification. It is not only that real conservation of species is not pursued, but the implementation of this aim also worsens the living conditions of animals.

The message of this article is not only to unveil arguments showing that the picture of zoological gardens as having an almost unquestionably elevated mission is an illusory one, but it is also to point to the fact that, on the other hand, critics overlook the potential, more modest, less obvious (and mostly not yet obtaining) value of zoos – that is the possibility of providing people with the chance to meet with animals, teaching them respect and emotional connection. Where this value is recognised and realised, it is necessarily connected with the requirement that we do not harm animals, if it is not absolutely necessary. Thus it will also be connected with proposals for a significant transformation of the zoo such that it will no longer be a place of human dominance, but a place for a profound change in the attitudes of people and a workshop of compassion for animals.

Keywords: animal ethics, animal welfare, zoological gardens, the conservation of species, education

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2019