Filosofický časopis

Jiří Klouda, Jan Halák: Instituce jako model významu: Gehlen a Merleau-Ponty k otázce antropologie číslo 6/2018

Cílem článku je přehodnotit stále živou antropologickou figuru, která na otázku po podstatě člověka odpovídá pomocí jeho srovnání se zvířetem a za prostředek, jímž se od přirozenosti nehotový člověk dotváří, označuje kulturu. Tento motiv prohloubil A. Gehlen, který v kontrastu ke zvířeti charakterizoval člověka jako „bytost nedostatků“. Morfologicko-instinktivně nedovybavená lidská bytost je podle něj nucena stabilizovat se kulturními institucemi, habitualizovanými soubory jednání. Texty M. Merleau-Pontyho však ukazují, že již tělesné bytosti se ke svému prostředí vztahují vždy nepřímo, na základě určitého „standardu“ či „normy“ interakce, který navíc, jak tvrdí, sám existuje po způsobu instituce. Antropologická figura konfrontující člověka se zvířetem se proto jeví jako smysluplná nikoli tehdy, když po vzoru Gehlena stavíme proti sobě údajně „přímý“ vztah ke světu zvířete a „nepřímý“ člověka, nýbrž jedině pokud nás, jako u Merleau-Pontyho, vede k chápání transformace „nepřímosti“ zvířete v „nepřímost“ člověka, tj. jejich „institucí“.

Klíčová slova: Maurice Merleau-Ponty, Arnold Gehlen, instituce, kultura, animalita, antropologická diference, tělo


Institution as the Model of Meaning: Gehlen and Merleau-Ponty on the Question of Anthropology

The aim of the article is to re-evaluate the still-surviving anthropological trope which, in reaction to an inquiry into the essence of man, responds by way of a comparison with the animal and points to culture, as the means by which humans complete their “deficient” nature. This motifhas been extended by A. Gehlen, who in contrast to the animal, characterises man as a “being of deficiencies”. The morphological-instinctive insufficiency of the human being must be, in his view, stabilised by cultural institutions, i.e. complexes of habitual actions. The texts of M. Merleau-Ponty, however, demonstrate that bodily beings always relate to their environment indirectly, on the basis of certain “standards” and “norms” of interaction which, in addition, exist by way of institution. The anthropological trope confronting humans and animals thus cannot produce,as in Gehlen, a contrast between an allegedly “direct” relationship to the world inanimals and a supposedly “indirect” relationship to the world in humans. It can be meaningfully retained only if it is interpreted in a Merleau-Pontyan way, that is, as an invitation to understand the transformation of the norms of indirect interaction with the world found in animals into those found in people,that is, if viewed as a comparison of their respective institutions.

Keywords: Maurice Merleau-Ponty, Arnold Gehlen, institution, culture, animality, anthropological difference, body

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2019