Filosofický časopis

Pavel Materna: Proč nemůže množinový objekt hrát roli Fregova „smyslu“ číslo 6/2016

Fenomén tzv. hyperintenzionality lze spojit s proslulým Fregovým článkem „Über Sinn und Bedeutung“ (1892). Frege v něm odvodil nutnost brát v sémantice v potaz ne pouze denotaci, nýbrž i způsob, jakým je denotát dán – a tento „způsob danosti“ pojmenoval smyslem (Sinn). Podstatnou vlastností smyslu (který ovšem Frege nedefinoval) je to, že dva různé smyslem se lišící výrazy mohou označovat (denotovat) týž objekt. Například (Frege uváděl jiné příklady) výraz přirozené číslo větší než 1 a dělitelné jen sebou samým a číslem 1 se jistě liší od výrazu přirozené číslo mající přesně dva dělitele, ale oba výrazy označují dík svým (odlišným) smyslům jeden a týž objekt, tj. množinu prvočísel. Dá se dokázat, že žádný množinový objekt nemůže tuto vlastnost mít.

Aby důkaz této důležité vlastnosti množinových objektů byl dobře srozumitelný, je většina stati věnována výkladu některých základních rysů Tichého transparentní intenzionální logiky (TIL), v níž je hyperintenzionalita definována jako procedurální vlastnost. Vzniká zdánlivý nepoměr mezi několika stránkami textu a kratičkým jednoduchým důkazem. V tomto kratičkém důkazu se ovšem předpokládá, že pojem konstrukce je jasný, že smysl výrazu je reprezentovatelný jako konstrukce a že denotát (pokud existuje) je to, co smysl-konstrukce konstruuje, takže vlastnost Fregova smyslu danou výrokem VS lze tedy formulovat tvrzením týkajícím se nikoli výrazů, nýbrž primárně vztahu mezi smyslem a denotátem, např. takto: Dva různé smysly mohou být způsobem danosti téhož objektu (denotátu). Převahu textu stručně informujícího o základních pojmech TIL nad vlastním důkazem lze tedy snad omluvit.

Klíčová slova: smysl, denotát, hyperintenzionalita, procedurální teorie smyslu (pojmu)

Why No Set-Object Can Play the Part of Frege’s “Sense”

The phenomenon of “hyperintensionality” can be linked to Frege’s famous article “Über Sinn und Bedeutung” (1892). Frege here showed the need in semantics to take account not only of reference but also of the way in which referent is given – and this “mode of presentation” he named sense (Sinn). The basic property of sense (which Frege did not, however, define) is that two expressions, though they differ in sense, may pick out (refer to) the same object. For example (Frege offered other examples), the expression “integer larger than 1 and divisible only by itself and the number 1” certainly differs from the expression “integer having exactly two divisors”, but both expressions pick out, by virtue of their (different) senses, one and the same object, that is, the set of prime numbers. It can be shown that no set-object can have this property.

In order that the proof of this important property of set-objects be easily comprehensible, the main part of the paper focuses on an account of the basic characteristics of Tichý’s transparent intensional logic (TIL), in which hyperintensionality is defined as a procedural property. There may seem to be a disproportion between the several pages of the text and the brief and straightforward proof.  In this brief proof, howe­ver, it is assumed that the concept of construction is clear, that the sense of an expression is represented as a construction, and that the reference (if it exists) is that which the sense-construction construes, so that the property of Frege’s sense given by the statement VS can be thus formulated by an assertion concerning not expressions, but primarily the relation between sense and referent, for example thus: Two differing senses can be the mode of presentation of the same object (referent). The preponderan­ce of text providing concise information about the basic concepts of TIL over the proof itself can therefore be easily explained.

Keywords: sense, referent, hyperintensionality, procedural theory of sense (concept)

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2017