Filosofický časopis

Pavel Zahrádka: Existuje „velké“ umění? Kritika axiologického základu uměleckého kánonu číslo 1/2015

Text se zabývá kritickými výhradami vůči koncepci uměleckého kánonu pojímaného jako souhrn děl s objektivní estetickou hodnotou, která je ověřována testem času. Nejprve jsou diskutovány a testovány námitky feministické a postkoloniální kritiky. Jako stěžejní se nicméně prokazuje sociologická výhrada zpochybňující samotný axiologický základ kánonu, totiž možnost obecně platného estetického hodnocení. V další části příspěvku je diskutována teorie ideálního vnímání jakožto řešení problému zdůvodnění estetického soudu. V textu se snažím prokázat, že teorie ideálního kritika se z axiologického hlediska nicméně zaplétá do logického kruhu, nekonečného regresu nebo své zdůvodnění nakonec nachází v dané společenské praxi. Další problém této teorie spočívá v mylném předpokladu logické nezávislosti deskriptivní a hodnotící složky estetických pojmů. Neoddělitelnost hodnotícího postoje od podmínek užití estetických pojmů poukazuje na relativní platnost estetické hodnoty a uměleckého kánonu v závislosti na „personální ekonomii“ hodnotitele.

Klíčová slova: test času, kánon, estetická hodnota, Hume, ideální kritik, hutné pojmy

Does “great” art exist?

My paper explores critical objections to the concept of the artistic canon, conceived as a summary of works with an objective aesthetic value that have stood the test of time. To begin with, the objections of feminist and postcolonial criticism are discussed and examined. However, the sociological objection questioning the axiological foundation of the canon, i.e. the possibility of generally applicable aesthetic judgment, has been identified as the most crucial. My paper proceeds to discuss the theory of ideal perception as a solution to the problem of justifying aesthetic judgments. My aim is to prove that from the axiological perspective, the theory of the ideal critic gets entangled in the never-ending regress of a logical circle, or it eventually finds its justification through a particular social practice. This theory is also problematic in its erroneous assumption of the logical independence of the descriptive and evaluating components of aesthetic concepts. The impossibility of separating the evaluating attitude from the conditions of the use of aesthetic concepts indicates the relative applicability of aesthetic value and the artistic canon, depending on the “personal economy” of the evaluating subject.

Keywords: test of time, canon, aesthetic value, Hume, ideal critic, thick concepts

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2017