Jean Baudrillard si díky svému dílu vybudoval široké okruhy příznivců i odpůrců. Mnohdy je však dezinterpretován oběma tábory. To je mimo jiné zapříčiněno i jeho typickým stylem uchopování „objektů“ svého zájmu. Při četbě jeho díla lze pozorovat, že se uchyluje k nestandardnímu výkladu témat. Operuje s nimi na okraji jejich významu, přičemž častokrát (cíleně) popírá sám sebe. V článku představuji Baudrillardův pohled na produktivní teorii a dialektickou metodu. Nastiňuji, proč je pro jeho postoj typické jejich zavrhnutí a nahrazení svůdnou teori-fiction či teoretickým terorismem a reverzibilitou nebo také symbolickou směnou. To jsou jeho strategie, pomocí kterých se vášnivě vypořádává s objekty.
Mnohé již publikované studie, které se zabývají teorií Jeana Baudrillarda, se soustřeďují na její konkrétní elementy v nejrůznějších kontextech. Tato stať se naopak zaměřuje na teoreticko-metodologické hledisko, a slouží tak jako jakýsi obecný úvod ke zkoumání díla Jeana Baudrillarda. Je v ní popsána a komparována Baudrillardova svérázná metoda. Jsou v ní charakterizovány a postaveny proti sobě produktivní a svůdný způsob teoretizování. Studie poukazuje i k jejich nasazení, přičemž důraz je položen na Baudrillardův seduktivní způsob. V neposlední řadě je teori-fiction čili teorie iluzí postavena jako samostatná metoda do kontrastu s metodou dialektického typu.
Kíčová slova: teorie, Jean Baudrillard, metodologie, produkce, svádění, teorie iluzí
Many hitherto published studies of the theories of Jean Baudrillard tackle and focus on its concrete elements in contexts of the utmost diversity. This article, on the contrary, is concerned with the theoretico-methodological viewpoint, and it thus serves as a certain kind of general introduction to the investigation of the work of Jean Baudrillard. Baudrillard’s idiosyncratic method is introduced and comparisons are made. A characterisation and mutual comparison is made of the productive and seductive way of theorising. The study also points to the content of these, with stress being placed on Baudrillard’s seductive way. Last but not least theory-fiction, as an independent method, is brought into contrast with method of a dialectical stripe.
Keywords: theory, Jean Baudrillard, methodology, production, seduction, theory-fiction