Filosofický časopis

Jiří Michálek: Pobyt po obratu číslo 6/2011

Předkládaný text chce upozornit na často přehlížený rozdíl mezi pobytem (das Dasein) analyzovaným v Bytí a času a pobytem (das Da-sein) myšleným z Bytí (das Seyn) po obratu (die Kehre) v Heideggerově filosofování. Pro obě období je společná snaha o obnovení a promýšlení otázky po bytí. Zatímco v Bytí a času má vést cesta k bytí přes výslovné rozlišení bytí (das Sein) a jsoucna (= ontologická diference) pomocí fenomenologických analýz takového jsoucna, které má trvalý vztah k bytí (a tím je člověk jako pobyt, das Dasein), pak po obratu jde o myšlení Bytí (das Seyn) z Bytí, resp. z dějin bytí. Dějiny prvního počátku jsou dějinami metafyziky, jež končí zapomenutostí na bytí v pozitivismu a nihilismu.
Naše dějinná chvíle je charakterizována uvědomováním si zapomenutosti na bytí a přípravou přechodu k druhému či jinému počátku. To celé se odehrává v místě, v němž se Bytí děje, tzn. kterému se Bytí (jako událost osvojení, das Ereignis) dává a jímž je osvojováno, a stává se tak místem Bytí (das Dasein, resp. das Da-seyn). Pobytem jako místem Bytí (das Da-sein) se člověk stát může. Po obratu, resp. v přechodu k druhému počátku je, na rozdíl od Bytí a času, tematizován bůh/bohové, který do dějin metafyziky zajisté patří a je na konci těchto dějin přítomen jako nepřítomný. V Bytí a času: bytí myšlené od jsoucna, které má trvalý vztah k bytí (das Dasein), po obratu: Bytí (das Seyn jako das Ereignis) myšlené z dějin prvního počátku, Bytí, které k tomu, aby se dělo, potřebuje místo, jímž se může stát člověk (jako das Da-sein).


Klíčová slova: fenomenologie, das Ereignis, pobyt, bůh, obrat, Seyn, metoda, Abgrund, naladěnost


Dasein after the turn


This text examines the oft-neglected difference in Heidegger’s philosophy between Dasein as it is analysed in Being and Time and as it is (das Da-sein) thought from Being (das Seyn) after the turn (die Kehre). Both periods show a common endeavour to renew and think through the question of being. In Being and Time the path to being is found by virtue of the explicit distinction of being (das Sein) and entity (i.e. ontological difference), with the help of phenomenological analyses that have an enduring relation to being (and thus man is das Dasein). After the turn, on the other hand, Being (das Seyn) is thought from Being, or rather from the history of being. The history of the first beginning is the history of metaphysics ending in the forgetting of being in positivism and nihilisim. Our historical moment is characterised as becoming aware of the forgetting of being and as a preparation for the passage to another or different beginning. All this takes place where Being happens, to that which Being (as the event of adoption, das Ereignis) gives and by which it is adopted, and becomes thus the place of Being (das Da-sein, or rather das Da-seyn) — a person may become Dasein as the place of Being (das Da-sein). After the turn, or rather in the passage to the second beginning, in distinction to Being and Time, god (gods) is thematised, which certainly belongs to the history of metaphysics and is present at the end of that history as absent. In Being and Time being is thought from the entity which has an enduring relation to being (das Dasein), while after the turn Being (das Seyn as das Ereignis) is thought from the history of the first beginning — Being needs a place to happen, and this place can become a person (as das Da-sein).

Filosofický časopis © 2017