Filosofický časopis

Tomáš Machula: Duše a mysl aneb cesta tam a zase zpátky číslo 5/2011

Článek srovnává předkarteziánské pojetí duše s pojetím mysli obvyklým u analytických filosofů. Předělem mezi těmito dvěma způsoby myšlení je Descartesova filosofie. Zatímco ve starověku a středověku představovala duše souhrn vitálních činností a mysl byla nejvyšší částí duše, totiž intelektovou částí, po Descartesovi postupně převládlo pojetí mysli, které v sobě spojuje smyslovou i rozumovou stránku poznání. Na příkladu hylemorfického dualismu lze ukázat možné cesty, jak může být současný diskurs analytické filosofie (přinejmenším těch filosofů, kteří se neuzavírají metafyzice) obohacen středověkým rozpracováním antického pojetí duše.

Soul and mind, or the path there and back

This article compares the pre-Cartesian concept of soul with the concept of mind current in analytical philosophy. The dividing line between these two ways of thinking is Descartes’ philosophy. While in antiquity and medieval times the soul was thought to encompass vital activities, with the mind being treated as the highest part of the soul – that is the intellectual part – after Descartes a concept of mind became prevalent which combined, in itself, the sensory and reasoning aspects of knowledge. Hylemorphism offers a possible way in which contemporary discourse in analytical philosophy might be enriched (at least for those who are not fundamentally opposed to metaphysics) by a medieval elaboration of the concept of the soul in antiquity.

Filosofický časopis © 2017