Filosofický časopis

Vlastimil Hála: Tři pohledy na první světovou válku číslo 3/2011

Každý z filosofů, kterým se věnuje autor tohoto článku, se nějak vyslovil nejen k otázce významu 1. světové války, ale i války jako specifickému fenoménu obecně. Spojnicí mezi Schelerem a Patočkou je společné obecně fenomenologické východisko a konkrétněji zaměření na válečný prožitek jako transcendenci (oběť, otřes) každodennosti a jejích institucionálních vazeb. V tomto ohledu ovšem oba filosofové reflektují válečnou zkušenost až protikladně: Scheler adoruje válečné nasazení v zájmu nacionalisticky chápaných cílů, Patočka vyzdvihuje postoj otřesených, spočívající ve zdržení se a odmítnutímobilizačních výzev. Transcendence má tak u obou myslitelů protikladný význam. Přes převážně problematický (zvláště nacionalisticky vypjatý) ráz Schelerových názorů i zde nacházíme podnětný poukaz na nesamozřejmost rozlišení spravedlivých a nespravedlivých válek a jejich identifikaci s válkami útočnými a obrannými. Patočkova myšlenka otřesu se pak netýká pouze válečného zážitku, ale hraje velkou roli i v koncepci duchovního člověka, která zaznamenala v českém intelektuálním milieu významnou rezonanci.
Masaryk formuloval na pozadí událostí 1. světové války v širší souvislosti se světovou revolucí“ svou koncepci smyslu českých dějin, spočívající v zápase teokracie a demokracie. Na tuto interpretaci reagoval kriticky J. Patočka. Masaryk, jako jediný z tematizovaných filosofů – ve svých válečných úvahách reflektoval smysl 1. světové války pro význam politického uspořádání i soužití mezi národy vůbec. Vyzdvižením významu demokracie jako záruky uplatnění lidských práv se dnes jeví jako filosof mající blízko k moderním koncepcím morální a politické filosofie (J. Rawls, M. Walzer, V. Hösle).

Klíčová slova: válka – transcendence – demokracie

Three views of the First World War

Each of the philosophers whom the author focuses on in this article addressed not only the question of the meaning of the First World War, but also of war in general as a certain kind of phenomenon. Scheler and Patočka both share a generally phenomenological starting point — and in particular they share an orientation that treats the war experience as one of transcendence (sacrifice, being “shaken”) of the everyday and its institutional bonds. In this respect, however, the two philosophers reflect wartime experience in an almost contradictory way: Scheler adores the engagement of war in the interest of nationalistically-understood goals, Patočka exalts the attitude of the “shaken”, consisting in “self-possession” and in refusing “the appeals to mobilise”. Transcendence has, then, an opposite meaning in the two thinkers. Despite the generally problematic (especially nationalistically extreme) character of Scheler’s views, even here we find a stimulating reference to the nontransparency of a distinction between just and unjust wars and of its identification with aggressive and defensive wars. Patočka’s thought about being “shaken” does not, however, concern only wartime experience, but also plays an important role in a conception of the “spiritual man”, which had a significant resonance in the Czech intellectual milieu.
Masaryk, against the background of the events of the First World War in their wider context of  “world revolution”, formulated his own conception of the meaning of Czech history, consisting in the struggle between theocracy and democracy. This interpretation drew a critical reaction from J. Patočka. Masaryk was the only one of the philosophers treated here who, in his thoughts about war, reflected on the meaning of the First World War for political organisation and cooperation among nations in general. In his exaltation of the significance of democracy as the guarantee of the realisation of human rights, Masaryk can be seen as a philosopher who is close to the modern conception of moral and political philosophy (J. Rawls, M. Walzer, V. Hösle).

Filosofický časopis © 2017