Filosofický časopis

Vojtěch Kolman: Co a k čemu je logika? číslo 2/2011

V článku se zabývám obecným problémem logické pravdy, resp. toho, co znamená, že je nějaká věta či nějakýúsudek pravdivý z logických důvodů, a to na pozadí nejvýznamněích milníků vývoje logiky v širším smyslu, totiž projektů (1) eleatské a Platónovy dialektiky, (2) Aristotelovy sylogistiky, (3) Kantovy transcendentální logiky a (4) moderní logiky Fregovy. U poslední z nich naznačím dva druhy vlivů, které ji formovaly, totiž (a) matematický, plynoucí z problémové situace reformovaného kalkulu, a (b) filosofický, spočívající v odporu vůči Kantově vymezení matematiky jako vědy závisející na konstrukcích v prostoru a čase. Celkovým výsledkem přednášky bude kritický pohled na samu ideu formální logiky, tj. úsudkového kánonu, který je aplikován zcela obecně, bez ohledu na vztažný obor, jak byl vlivně artikulován např. Descartem a Brouwerem.


What is logic and what is it for?


In this article I deal with the general question of logical truth or, rather, with the question of what it means when we say that a sentence or a judgement is true for logical reasons. I tackle this question against the background of the most important milestones in the development of logic understood in the broadest sense – that is, the projects (1) of Eleatic and Platonic dialectic; (2) Aristotle’s syllogistic approach; (3) Kant’s transcendental logic; and (4) the modern logic of Frege. In relation to the latter I indicate two kinds of influence which formed it, namely (a) the mathematical influence stemming from the problems surrounding the reformed calculus, and (b) the philosophical influence consisting in the rejection of Kant’s definition of mathematics as sciences depending on constructions in space and time. The overall result of the paper will be a critical view of the very idea of formal logic, i.e. of the canon of judgement which is applied quite generally, regardless of the given field, so influentially articulated by, for example, Descartes and Brouwer.

Filosofický časopis © 2017