Filosofický časopis

Karel Novotný: Koncept hlubší korelace životní v raných rukopisech Jana Patočky číslo 6/2017

Nedávno vydané rukopisné studie a fragmenty Jana Patočky z první poloviny 40. let jsou prezentovány jako pokus o uchopení hlubší korelace životní, než je korelace vědomí a jeho předmětů na úrovni subjektem či pobytem centrované vrstvy prožívání či rozumění. Obrat k identitě „dvojí indiference subjektu a objektu“, jejímž dokladem je smyslová harmonie mezi pociťujícím a pociťovaným, interpretovaná jako vzájemná komunikace niter života prostřednictvím jejich výrazů, staví Patočku před otázku původu jejich diference. Identitu i diferenci umožňující hlubší korelaci životní Patočka zakládá v metafyzickém konceptu přírody, která již není jen jedním z horizontů, které si prožívání kolem sebe vytváří, ani jen bází, na které se harmonie prožívání a jeho prostředí může rozvíjet, příroda má i stránku subjektivitě uzavřenou a cizí. To je krok za hranice Husserlových i Heideggerových rozvrhů korelace života a světa, rozumění a bytí, krok osvětlující do určité míry i Patočkova pozdější díla.

Klíčová slova: Jan Patočka, fenomenologie, svět, život, příroda, nitro

The Concept of the Deeper Living Correlation in the Early Manuscripts of Jan Patočka

The recently published manuscript studies and fragments by Jan Patočka, dating from the first half of the 1940’s, amount to an attempt at grasping the deeper living correlation, rather than the correlation of consciousness and its objects at the level of the subject- or of dwelling-centred strata of experiencing or understanding. The turn to the identity of “the double indifference of subject and object”, whose evidence is the sensory harmony between the feeling and the felt, which is interpreted as a mutual communication of the interiority of life by means of its expressions, confronts Patočka with the question of the origin of their differentiation. Patočka founds the identity and difference enabling the deeper living correlation on his metaphysical concep­tion of nature which is not, now, just one of the horizons which experiencing creates around itself, nor is it just the basis on which the harmony of experiencing and its environment must develop, but nature also has an aspect which is closed and alien to subjectivity. This is a step beyond the bounds of Husserl’s and Heidegger’s schemes of a correlation of life and world, understanding and being – a step that throws a certain amount of light on Patočka’s later work.

Keywords: Jan Patočka, phenomenology, world, life, nature, interiority 

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2018