Filosofický časopis

Milan Sobotka: Důležitá kniha o Kantově etice číslo 3/2020

Oba rozsáhlé články, z nichž je kniha sestavena, ukazují, že východiskem a základním principem Kantovy morální nauky je morální zákon v obecnější formulaci, než jakou představuje kategorický imperativ. Podle Cramera je morální zákon nikoli preskriptivní, nýbrž deskriptivní větou, podle Wolffa je postulátem. Wolff sdílí s Cramerem zaměření na čistou vůli jako předmět apriorní morální metafyziky. Čistá vůle je tam, kde určujícím důvodem jednání je univerzalizace jeho záměru („maximy“). Taková maxima se stává praktickým zákonem. Apriorní morální teorie je – dodáváme – Kantovým řešením problému, jak dodat rozumu vyšší smysl, než je pouhé ulehčení života. Potud je Kantova teorie morality polemikou s osvícenským pojetím rozumu.
 
Klíčová slova: povinnost, dobrá vůle, morální zákon, praktický zákon, Immanuel Kant

An Important Book on Kant’s Ethics

The two expansive articles from which the book has been compiled show that the starting point and basic principle of Kant’s moral doctrine is moral law in a more universal formulation than what the categorical imperative presents. According to Cramer, moral law is not a prescriptive, but a descriptive proposition; according to Wolff, it is a postulate. With Cramer, Wolff shares a focus on pure will as the subject of an a priori moral metaphysics. Pure will is where the determining reason for an action is the universalization of its intent (“maxim”). Such a maxim becomes a practical law. The a priori moral theory is – we might add – Kant’s solution to the problem of giving reason a higher meaning than the mere alleviation of life. Up to this point, Kant’s theory of morality is a polemic with the Enlightenment conception of reason.
 
Keywords: duty, good will, moral law, practical law, Immanuel Kant

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2020