Filosofický časopis

Petr Koťátko: Filosofie a literatura: čtení přes překážky číslo 3/2017

Autor se pokouší ukázat, že filosofie a krásná literatura mohou stejně radikálně, stejně destruktivně a současně stejně produktivně zasahovat do chodu našeho pojmového aparátu, schémat představivosti a interpretačních vzorců. Zaměřuje se na tři filosofické a dva literární příklady tohoto druhu:
1) Hegel popisuje ve Fenomenologii ducha v dynamických (a „fyzicky“ mimořádně účinných) metaforách pohyb, jímž prochází myšlení, které se pokouší artikulovat spekulativní obsah v tradiční subjekt-predikátové struktuře (založené na fixním substančně-atributivním schématu).
2) Stejně dramatický účinek mají externalistické myšlenkové experimenty (H. Putnam, T. Burge aj.), které rozkládají naše intuice o povaze myšlenkových aktů a napadají „přirozený“ předpoklad, že tyto akty jsou situovány v naší mysli.
3) Griceovská sémantika proslulá svými regresy vede k závěru, že jakýkoli akt „mínění něčeho něčím“ expanduje (ve své intencionální struktuře) donekonečna: je to radikální výzva našim intuicím o povaze komunikativních aktů.
4) Vypravěč v Beckettově Nepojmenovatelném popisuje svou mysl jako prostor pro intervence jiných (výkonnějších a průbojnějších) myslí: i tuto myšlenku ale připisuje svým „protivníkům“, totéž platí pro právě vyslovenou hypotézu atd. – vlastní vypravěčův subjekt se tak propadá v nekonečném regresu. Ke slovu zde přichází jak externalistické zpochybnění interní povahy našich myšlenkových aktů (srov. 2), tak griceovské regresy zasahující jakýkoli pokus vymezit pozici, v níž „něco něčím míníme“ (srov. 3). Rozklad referenční funkce zájmena první osoby, který je s tím spojen, právě tak jako další příklady beckettovské destrukce věty, jsou literární analogií Hegelova přehodnocení tradiční větné formy (srov. 1).
Další příspěvek do této konfrontace nachází autor v Borgesově Pierru Menardovi.
 
Klíčová slova: subjekt-predikátová distinkce, externalismus, osobní identita, intencionální sémantika, vztah textu a díla

 

Philosophy and Literature: Reading across Obstacles

The author attempts to show that philosophy and literature can – in an equally radical, destructive and yet productive way – intervene in the running of our conceptual apparatus, schemes of imagination and patterns of interpretation. He focuses on three philosophical and two literary examples of this kind:
1) In the Phenomenology of Spirit, Hegel describes, in a most dynamic (and “physically” evocative) way, the movement performed by thought which strives to articulate a speculative content in the traditional subject-predicate form (based on a fixed substance-attribute opposition).
2) The externalist thought experiments (H. Putnam, T. Burge and others) have an equally radical effect: they subvert our intuitions concerning the contents of thoughts and communicative acts and the “natural” assumption that these contents are located in our heads.
3) The Gricean semantics with its well-known regresses leads to the conclusion that any act of “meaning something by something” expands (in its intentional structure) in infinitum: this is a radical challenge for our intuitions concerning the nature of communicative attitudes and communicative acts.
4) The narrator in Beckett’s Trilogy (in particular in The Unnamable) describes his mind as a space for the interventions of other, more assertive and more efficient, minds. Moreover, he concludes that even this thought should be ascribed to them, the same holds for this conclusion etc. in infinitum: in this way, the narrator’s subject collapses in an infinite regress. This corresponds to the externalist revision of the internal nature of our thought (cf. 2) as well as the Gricean regresses affecting any attempts to identify the position from which we “mean something by something” (cf. 3). The resulting collapse of the referential role of the first person pronoun, as well as other examples of Beckettian destruction of basic language functions, provide a literary analogy to Hegel’s revision of the traditional sentence form (cf. 3). Another contribution to this confrontation is to be found in Borges’ Pierre Menard story.
 
Keywords: subject-predicate distinction, externalism, personal identity, intentional semantics, text-work relation

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2017