Filosofický časopis

Ondřej Dadejík: David Hume a logika soudů vkusu číslo 2/2017

Esej „O normě vkusu“ („Of the Standard of Taste“) Davida Huma je dodnes zdrojem interpretačních sporů: na jedné straně měl Hume ve svém pojetí redukovat oceňování krásy na pouhou pasivní reakci vůči určitému impulsu, na straně druhé je pojímán jako předchůdce Kantovy estetické teorie. Hlavním cílem této studie je představit hlavní body těchto sporů a doložit, že Hume byl schopen (1) nejen nahlédnout původní filosofický problém, ale také (2) předložit jeho funkční řešení, anticipující důležité motivy současné estetiky. V první a druhé části jsou sledovány úvodní pasáže eseje, v nichž Hume ohledává výchozí rozpor mezi příslovečnou absencí shody ve věcech vkusu a zároveň její zjevnou přítomností. Rozpor se ukazuje jako východisko úvah a nikoli jako problém, do něhož se Hume vinou svých předpokladů dostal. Ve třetí části se studie vrací k počátkům interpretačního sporu, aby nastínila základní argumenty kritického přístupu, a ve čtvrté části je předložen nárys interpretace, která hájí možnost pozitivního čtení a nachází v Humově eseji funkční pojetí kritické praxe.

Klíčová slova: David Hume, Humova estetika, vkus, estetické soudy, filosofie umělecké kritiky

David Hume and the Logic of Judgements of Taste

David Hume‘s essay “Of the Standard of Taste” remains a source of interpretational controversy to this day. On the one hand, Hume’s conception is meant to have reduced the evaluation of beauty to a merely passive reaction to a certain impulse; on the other hand, he is treated as anticipating Kant’s aesthetic theory. The main aim of this study is to present the principal points of these controversies and to present a case for the view that Hume was capable of (1) not only perceiving an original philosophical problem, but also (2) of presenting an effective treatment, anticipating important motifs of contemporary aesthetics. In the first and second parts, the introductory passages of the essay are examined, in which Hume surveys the initial contradiction between the proverbial absence of agreement in matters of taste and, at the same time, its manifest presence. The contradiction is revealed to be the point of departure for reflections, and not as itself a problem into which Hume has been led into by his own assumptions. In the third part, the study returns to the beginnings of the interpretational controversy, so as to sketch the basic characteristics of a critical approach, and in the fourth part the ground-plan of an interpretation is presented which defends the possibility of a positive reading and finds in Hume’s essay an effective conception of critical practice.

Keywords: David Hume, Hume’s aesthetics, taste, aesthetic judgements, philosophy of artistic criticism

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2017