Filosofický časopis

Ondřej Beran: Problémy s teodiceou ve wittgen­steinovské tradici číslo 3/2019

Článek diskutuje wittgensteinovskou kritiku konsekvencialistických teodicejí, zvláště v textech D. Z. Phillipse. Phillipsova analýza spočívá ve zpochybnění smysluplnosti problému zla. Kritizuje samotné myšlenky Boží všemocnosti a dokonalé dobroty a nutnost poměřovat Boží dobrotu se zlem ve světě. Slabinou Phillipsova přístupu je nereflektovaná práce s pojmem „našeho náboženského jazyka“. Přitom podceňuje jak heterogennost „našeho“, tak míru vlivu, s nímž filosofické myšlenky vstupují do praxe a ovlivňují ji. Na druhou stranu Phillips správně postřehuje, že konsekvencialistické teodiceje se vyznačují jistou bezcitností vůči lidskému utrpení. Důvodem je přehlížení rozdílu mezi teodiceálními úvahami v první a ve třetí osobě. Phillips však možná viní teodiceje ze selhání při plnění úkolu, který na sebe nemínily vzít. Určité problémy vyplývají také z Phillipsova klíčového příkladu holocaustu. 

Klíčová slova: teodicea, wittgensteinovská filosofie náboženství, zlo, přístup první osoby, D. Z. Phillips


Problems with Theodicy in the Wittgensteinian Tradition

The article discusses a unique approach to the consequentialist solution to the problem of evil in the framework of Christian philosophy and theodicy that was employed by the Wittgensteinian philosophy of religion and ethics, particularly as is represented by D. Z. Phillips. Unlike traditional solutions to the problem, Phillips’ analysis of the problem of evil rests in the questioning of its meaningfulness – he questions the very idea of God being all-powerful and the absolute good, and the need to weigh and add up God’s goodness against the evil to be found in the world. A possible weakness of Phillips’ approach is his unexamined use of the concept of “our religious language”, on whose basis he assesses the meaningfulness of theodicy. At the same time he evidently minimizes both the heterogeneousness of the “ours” and the extent to which philosophical thoughts pervade and influence the actual. On the other hand, Phillips correctly discerns that some theodical conceptions, if we understand them as general theories, permit a certain cold-heartedness (cruelty) in regards to human suffering, for which they don’t take a sound view. The reason is that they gloss over the substantial difference between theodic deliberations in the first person and third person. It is, however, possible that Phillips faults theodicy for failing at a task that theodicists never intended to take upon themselves. Certain problems also arise from Phillips’ use of the Holocaust as a key example in the discussion.
 
Keywords: theodicy, Wittgensteinian philosophy of religion, evil, attitude of the first person, D. Z. Phillips

 

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2019