Filosofický časopis

Adam Doležal: Kritická analýza autonomie v bioetice číslo 6/2014

V koncepci moderní bioetiky hraje pojem autonomie dominantní úlohu. Současný bioetický diskurs v řadě případů tento principiální přístup glorifikuje a zdá se, jako by jeho úlohu v morálním jednání v aplikované formě bioetiky považoval za samospasitelnou. Tento článek se do jisté míry snaží relativizovat dominanci principu autonomie zejména v medicínské etice, byť jeho nezbytnost nepopírá. Poukazuje však na jednotlivé zvláštní praktické aspekty, které respekt k principu autonomie, zejména ve vztahu lékař – pacient, mohou negativním způsobem ovlivnit nebo jej zcela znegovat. Jako základní protiklad k teoriím, které staví svou prioritu na axiomu respektu k autonomii, pak autor stati představuje paternalistické a neopaternalistické koncepty v bioetice, které své ospravedlnění nalézají zejména v principu beneficence. Argumentace v tomto článku nutně vyžaduje nastínění základních významových linií paternalismu i autonomie. Z tohoto důvodu je stať zaměřena zejména na modely vztahů mezi lékařem a pacientem, tj. na medicínskou etiku v užším smyslu.

Klíčová slova: autonomie, paternalismus, bioetika, informovaný souhlas, autenticita

A critical analysis of autonomy in bioethics

In the conception of modern bioethics, the concept of autonomy plays a dominant role. Contemporary bioethical discourse in many cases glorifies an approach founded on this principle, and it seems that its role in moral conduct in applied bioethics is considered to be the key to salvation. This article attempts, to a certain extent, to relativise the dominant principle of autonomy, especially in medical ethics, even if it does not deny its indispensability. It points, however, to particular practical aspects which respect for the principle of autonomy, especially in the doctor-patient relation, can influence in a negative way, or can quite negate. As the basic antithesis to theories which found their priority on the axiom of respect to autonomy, the author then presents paternalistic and neo-paternalistic concepts in bioethics which find support, above all, in the principle of beneficence. The argument in this article necessarily demands an outline of the basic properties of paternalism and autonomy. For this reason the article especially focuses on models of the relationships between doctor and patient, that is on medical ethics in the narrow sense.

Keywords: autonomy, paternalism, bioethics, informed consent, authenticity

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2017