Filosofický časopis

Roman Madzia: Povznášející teologie: rortyánské úvahy o filosofii náboženství číslo 6/2012

Článek se zabývá interpretací filosofie Richarda Rortyho z pohledu postmoderní filosofie náboženství. V první části se autor blíže věnuje kontextu, v němž se Rortyho filosofie vyvíjela, a mapuje základní epistemologická a filosoficko-sociální východiska jeho tvorby. Argumentační linie části druhé naproti tomu směřuje k prokázání skutečnosti, že byť může být Rortyho filosofie interpretována jako veskrze sekulární, až ateistická, je uveditelná do souladu s některými koncepcemi postmoderního křesťanství. Na pozadí analýzy některých (zejména pozdějších) Rortyho textů a myšlenek lze totiž dokázat, že je jeho pohled na předmětnou problematiku nejen slučitelný s určitým, stále výrazněji se prosazujícím pojetím religiozity, ale že se jedná o perspektivu, kterou můžeme nahlížet jako další rortyovské stavění mostů mezi kulturními a intelektuálními tradicemi. Autor se snaží prokázat, že Rortyho konečná vize společnosti, v jejímž konceptuálním rámci sehrávají centrální úlohu takové pojmy, jako jsou solidarita, romance či naděje, se v nosných momentech podobá té, kterou prezentují autoři jako Gianni Vattimo či John D. Caputo.

Edifying theology: Rortyan meditations on the philosophy of religion

The article concerns itself with an interpretation of the philosophy of R. Rorty from the point of view of post-modern philosophy of religion. In the first part the author gives a detailed account of the context in which Rorty’s philosophy developed, and describes the groundplan of the basic epistemological and philosophico-social sources of his writings. In part two it is argued that, despite the fact that Rorty’s philosophy can be interpreted as thoroughly secular, or even atheistic, it can be brought into harmony with some conceptions of post-modern Christianity. On the basis of an analysis of some of Rorty’s (especially later) texts and thoughts, it can be shown that his view of the problematic of objectivity is not only in keeping with a certain, increasingly prominent, conception of religiosity, but that we are presented with a perspective which we can treat as a further building of bridges between the cultural and intellectual traditions, so typical of Rorty’s thought. The author attempts to demonstrate that Rorty’s final vision of society – in the conceptual framework of which a central role is played by such concepts as solidarity, romance and hope – is in certain important respects similar to the vision presented by such authors as G. Vattimo and J. D. Caputo.

Filosofický časopis © 2017