Filosofický časopis

Vojtěch Kolman: O čem se nedá mluvit, o tom se musí zpívat číslo 5/2015

Článek se zabývá raným Wittgensteinovým návrhem vyhnout se antinomiím tím, že se zakáže řeč o řeči. S ohledem na to, že takovýto zákaz je ze své povahy rovněž sporný, je zvážena možnost, zda nelze antinomiím čelit adekvátněji přechodem z epistemické oblasti do oblasti estetické. Za tímto účelem jsou v kontextu celého, tj. raného i pozdního, Wittgensteinova díla a jeho kořenů v německém idealismu rozvinuty některé zásady wittgensteinovské estetiky. Jakožto klíčová se při tom ukazuje analogie Hegelova a Wittgensteinova (pozdějšího) přístupu ke sporu a analýza Hegelovy teze, podle níž je krása smyslová manifestace pravdy.

Klíčová slova: Ludwig Wittgenstein, antinomie, G. W. F. Hegel, estetika

Where of we cannot speak, there of we must sing

This article deals with the proposal, by the early-Wittgenstein, that we avoid antinomies by excluding talk about talk. Given that such a policy is in its very character controversial, we consider whether antimonies might not be better dealt with by a shift from the sphere of epistemology to that of aesthetics. To this end we develop some of the principles of Wittgensteinian aesthetics, taking in the whole of Wittgenstein’s work, both early and late, and its roots in German idealism. Key themes are an analogy between Hegel’s and Wittgenstein’s (later) approach to contradiction, and an analysis of Hegel’s thesis according to which beauty is the sensuous manifestation of truth.

Keywords: Ludwig Wittgenstein, antinomies, G. W. F. Hegel, aesthetics

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2017