Filosofický časopis

David Peroutka: Tomistická psychologie a moderní pojem mysli číslo 5/2011

Smyslem článku je aktualizace aristotelsko-tomistického pojetí duše srovnáním se soudobým konceptem mysli. Mysl bývá ve philosophy of mind koncipována jako oblast privátní či „vnitřní“ zkušenosti. Naproti tomu aristotelsky myšlená duše je principem života a podstatnou formou těla. „Duše je tedy komplexnější termín nežmysl: zahrnuje všechny vitální schopnosti (vegetativní, smyslové a rozumové). V diskusi se silnějšími i slabšími teoriemi psycho-fyzické identity lze v návaznosti na Tomáše Akvinského argumentovat rozumovým poznáním obecnin, což jsou předměty neprostorové, a tudíž nemohou být detekovány hmotným orgánem. Rozumové poznání je netělesné, avšak rozum nezbytně potřebuje součinnost tzv. vnitřních smyslů (např. představivosti). Vnitřní smysly na rozdíl od rozumu poznávají výlučně jednotliviny a mají tělesný orgán: mozek. Interakce mezi rozumem a tělem jsou problémem pro karteziánského dualistu, v rámci pojetí duše jako formy těla jsou vysvětlitelné

Thomist psychology and the modern concept of mind

The aim of this article is the modernisation of the Aristotelian-Thomist conception of mind by a comparison with the contemporary concept of mind. The mind has typically been conceived, in the philosophy of mind, as an area of private or “inner” experience. In contrast to this the Aristotelian concept of the soul is the principle of life and the substantial form of the body. “Soul” is therefore a more complex term than “mind”: it includes all the vital powers (vegetative, sensory and rational). In debate with stronger and weaker theories of psycho-physical identity, the rational knowledge of universals, which are non-spatial objects, and which cannot therefore be detected by a material organ, can be used to support arguments in the tradition of Thomas Aquinas. Rational knowledge is non-bodily, although reason requires the co-functioning of the so-called inner senses (for example, of the imagination). The inner senses, unlike reason, know only particulars and have a bodily organ: the brain. Interactions between reason and the body are a problem for the Cartesian dualist, but in the framework of the conception of the soul as a form of the body they can be explained.

Filosofický časopis © 2017