Filosofický časopis

Lukáš Lička, „Esse apparens“ a jeho role v Auriolově výkladu smyslového vnímání číslo 4/2014

Hlavním cílem tohoto článku je podat adekvátní výklad pojmu esse apparens (doslova „jevící se bytí“), který používal františkánský filosof a teolog Petr Auriol (asi 1280-1322), a to se zaměřením na jeho výklad smyslového vnímání. Na základě rozboru příslušných pasáží Auriolova komentáře k Sentencím představím nejprve jeho slavný výklad smyslových klamů a dále jeho vlastní teze o povaze esse apparens (Auriol odmítá jak, že je to samostatná entita, která slouží jako prostředník percepce, tak také, že se jedná o pouhou vnější denominaci vnímaného předmětu). V další části odmítám interpretaci, která esse apparens vykládá jako mentální reprezentaci. Koncept je podle mého názoru vhodnější zařadit do kontextu scholastické nauky o objektivním, resp. intencionálním bytí (zpopularizovaném především Dunsem Scotem a jeho žáky). Závěr článku se vrací k Auriolovu výkladu iluzí a ukazuje, že je slučitelný s esse apparens pochopeným jakožto modus bytí.

Klíčová slova: Petr Auriol, esse apparens, intencionální bytí, smyslové vnímání, smyslové klamy, percepční realismus, argument z iluze

“Esse apparens” and its role in Auriol’s account of sensory perception

The main aim of this paper is to propose an adequate interpretation of the concept esse apparens (apparent being) which was used by Franciscan philosopher and theologian Peter Auriol (c. 1280-1322), especially focusing on his account of sensory perception. Drawing on an analysis of the relevant passages of the commentary on the Sentences by Auriol, first, I introduce his famous account of sensory illusions, and then his own claims about the nature of esse apparens (Auriol refuses to treat it either as a separate entity serving as a mediator of perception, or as only an extrinsic denomination of the perceived object). In the next part, I reject the interpretation which identifies esse apparens with mental representation. In my opinion, it is more appropriate to place this concept into the context of scholastic doctrine of objective or intentional being (popularized mainly by Duns Scotus and his disciples). At the end of the paper, I return to Auriol’s account of illusions and show that it is compatible with esse apparens being understood as mode of being.

Keywords: Peter Auriol, “esse apparens”, intentional being, sensory perception, sensory illusions, perceptual realism, argument from illusion

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2017