Filosofický časopis

Ondřej Sikora: Autonomie a druhý číslo 4/2014

Studie zkoumá význam druhého pro Kantovu ideu autonomie. Ta je interpretována ve vztahu
k univerzálnímu nároku etického fenoménu jako principializace vůle. Autonomii jakožto principiální sebeurčení prostřednictvím praktického zákona není možné chápat jako stanovisko izolovaného subjektu. Je třeba ji chápat jako stanovisko zaujímané kvůli druhým, což označujeme jako ohled spontaneity, a současně jako stanovisko zaujímané díky druhým, neboť druzí umožňují její probuzení a rozvinutí – zde se hovoří o ohledu receptivity. V této dvojsměrné relaci mezi autonomií určenou sebeurčující principializací a druhými se ukazuje charakter dialogické vzájemnosti: autonomie je principiální ohleduplností dobré vůle vůči druhým, a aby se takovou stala, potřebuje být od druhých iniciována.

Klíčová slova: autonomie, druhý, etika, praktický zákon, vůle, výchova

Autonomy and the other

The article examines the meaning of the other for Kant’s idea of autonomy. Autonomy is interpreted, in relation to the universal demand of the ethical, as governing the will by principles. Autonomy as principled self-determination by means of the practical law cannot be understood as the standpoint of an isolated subject. Instead we must understand it as a standpoint taken towards others, which we treat as the aspect of spontaneity, and at the same time as a standpoint taken thanks to others, since others make possible its awakening and development – here the aspect of receptivity is discussed. In this two-way relation between autonomy (enabled by a self-determining government by principle) and the other, the character of dialogical mutuality is exhibited: autonomy is the principled considerateness of a good will towards others, and, in order for it to be such, it must be initiated by others.

Keywords: autonomy, the other, ethics, practical law, will, upbringing

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2017