Filosofický časopis

Hugo Grotius: Prolegomena ke „Třem knihám o právu válečném a mírovém“ číslo 4/2014

Grotius v Prolegomenech zkoumá důvody platnosti přirozeného práva, a to v polemice se skeptickým kritikem stoické filosofie Karneadem. Ten v jedné ze svých řečí v Římě tvrdil, že veškeré lidské jednání je motivováno vlastním užitkem a že spravedlnost neexistuje. Grotius tyto skeptické námitky odmítá a tvrdí, že lidem je vrozena touha po společenství a na základě svého rozumu jsou schopni jednat podle obecných pravidel. Tato pravidla jako soubor norem přirozeného práva jsou zřejmá sama o sobě a nezměnitelná. Byla by platná dokonce i tehdy, kdyby Bůh neexistoval. Přirozené právo je podle Grotia nadřazeno občanskému právu a je i zdrojem práva mezinárodního.
Předmluva se otvírá poznámkou, že postrádáme systematickou práci o mezinárodním právu (ius gentium; § 1), přestože klasické texty poskytují četné příklady, jak staří Římané a Řekové rozuměli otázce spravedlivě vedené války (§ 2-27). Grotius chce řešením této otázky pomoci svým časům
(§ 28-32), jež zdaleka nebyly pokojné: spis totiž vznikal ve 20.-40. letech 17. stol. Po představení témat všech tří knih (§ 33-35) Grotius vysvětlil, jak své prameny třídil podle jejich použitelnosti pro nárys mezinárodního práva (§ 36-55) a charakterizoval zásady zpracování (§ 56-61).

Klíčová slova: přirozené právo, mezinárodní právo, spravedlnost, skepticismus, racionalismus

Prolegomena to “Three books on the law of war and peace“

Grotius in the Prolegomena examines the reasons for the validity of natural law in a polemical discussion with the sceptical critic of Stoical philosophy, Carneades. The latter, in one of his speeches in Rome, asserted that all human conduct is motivated by one’s own utility and that justice does not exist. Grotius rejects these sceptical objections because people have an innate desire for community and, on the basis of their reason, are able to conduct themselves according to general rules. These rules are, as a series of norms of natural right, evident in themselves and unalterable. They would even be valid were there no God. Natural law is, according to Grotius, superordinate to the civil law and is the source of international law.
The Prolegomena opens with the remark that we lack a systematic work dealing with international law (ius gentium; § 1), although classical texts provide numerous examples of how ancient Romans and Greeks understood the question of a justly-waged war (§ 2-27). By providing a solution to this question Grotius wishes to help his times (§ 28-32): some of his contemporaries, after all, disparaged all use of weapons. After presenting the themes of each of the three books (§ 33-35) Grotius explained how he classified his sources according to their usefulness in drawing up a groundplan of the natural elements of international law (§ 36-55) and he characterised the principles of the work (§ 56-61).

Keywords: natural right, international law, justice, scepticism, rationalism

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2017