Filosofický časopis

Josef Fulka: Jazyk a výchova v Rousseauově „Emilovi“ číslo 4/2011

Cílem předkládaného textu je stručně upozornit na některé motivy, které jsou v Rousseauově spisu o výchově spojeny s tématem jazyka. Jedná se především o Rousseauovy postřehy ohledně jazykové akvizice u dětí, které, jak se zdá, v mnohém korespondují s objevy současné psycholingvistiky, a jednak o princip jazykové úspornosti jakožto základního výchovného pravidla. Toto pravidlo má závažné důsledky jak pro všechny oblasti výchovy, tak pro Rousseauovo pojetí vztahu lidské mysli a idejí. Po rozboru několika konkrétních příkladů, na nichž Rousseau nutnost tohoto pravidla dokládá, poukazujeme rovněž na jednu podstatnou výjimku z tohoto všeobecného principu, jíž je funkce řeči při usměrňování sexuálních fantasmat dospívajícího lidského jedince.

Language and upbringing in Rousseau’s Emile

The aim of this article is to briefly discuss several motifs connected with language in Rousseau’s writing about upbringing. The most important of these are Rousseau’s insights into language acquisition which, in many ways, correspond with the discoveries of contemporary psycho-linguistics. We shall also consider the principle of linguistic parsimony as a basic rule of upbringing. This rule has serious consequences not for all areas of upbringing but also for Rousseau’s conception of the relation between the human mind and ideas. After examining several concrete examples which Rousseau uses to demonstrate the necessity of this rule, we point to one basic exception to this general principle – this is the function of language in the curbing of sexual fantasies in the maturing human being.

Filosofický časopis © 2017