Filosofický časopis

Boris Cvek: Relativismus ve světle nejnovější filosofie přírodních věd číslo 2/2011

Představa, že člověk nejprve poznává, a poznal-li správně, takéúspěšně jedná, je atavismus, který brání v úvaze nad tím, že dějiny řemesel jsou nejprve zkoušením různých postupů, a pak teprve zjištěním toho, který k cíli vede a který nikoli. V relativitě inteligence je totiž možné vymyslet a navrhnout leccos, ne všechno se však osvědčí v realitěřemeslné praxe a tu relativita končí. To, že něco opravdu reprodukovatelně dokážeme udělat ve světě okolo nás, to není relativní a jen v tom smyslu je možné to, že technologie se tak úspěšně mezikulturněšíří, ba dokonce i původní kulturní odlišnosti potlačují. Explanační funkce přírodních věd je naopak relativní, dává smysl jen v kontextu dříve známého a přijatého. Nové teorie bývají neintuitivní, a přestože fungují lépe než staré, zdá se, že činí náš svět mnohem méně srozumitelným, než byl z hlediska starých teorií. Přírodní věda je výrazně úspěšná proto, že experimentuje a teprve soulad s experimentální praxí považuje za kritérium přijatelnosti. Vědecká teorie je proto jen náš způsob, jak reprodukovatelně nastavit experiment (a jak ho tedy využít v technologii).


Relativism in the light of the most recent philosophy of the natural sciences


The idea that man first knows and, if he knows correctly, then conducts himself successfully, is a form of atavism which stands in the way of reflection on the fact that the history of crafts is, to begin with, the testing of various approaches, and only subsequently the ascertaining of what is, and what is not, the means to a goal. In the relativity of intelligence it is thus possible to invent and put forward any number of things, but not all are realisable in the practice of crafts, and here relativity ends. The fact that something is actually reproducibly possible for us to make in the surrounding world is not relative, and it is precisely in this way that technology spreads so successfully at the multi-cultural level – why it even erases the original diversities of culture.
In contrast, the explanatory function of the natural sciences is relative, making sense only in the context of what is already known and accepted. New theories tend to be unintuitive and even though they function better than the old ones, they seem to make our world much less comprehensible than it was from the viewpoint of the old theories. Natural science is so successful because it experiments and only then takes agreement with experimental practice as the criterion of acceptability. Scientific theory is therefore only our way of setting up experiment in a reproducible way (and of using it in technology).

Filosofický časopis © 2017