Filosofický časopis

Jan Bierhanzl: Uprchlík a holý život číslo 1/2017

„Pojetí lidských práv,“ píše Hannah Arendtová v Původu totalitarismu, „založené na předpokládané existenci lidské bytosti jako takové se hroutilo vždy, když se ti, kdo je hlásali, poprvé střetli s lidmi, kteří opravdu ztratili všechny ostatní vlastnosti a specifické vztahy – až na to, že stále ještě byli lidmi.“ Giorgio Agamben na tento postřeh navazuje a ukazuje, jak jsou domněle svatá a nezcizitelná lidská práva ve skutečnosti vždy závislá na právech občanů nějakého státu. Člověk, který ztratil všechny ostatní vlastnosti kromě samotného lidství, se tak spíše než bytostí mající práva stává holým životem. Tímto pouhým životem vyloučeným ze státního systému se přitom dnes čím dál častěji stává uprchlík: ten, kdo alespoň na čas vystupuje jako člověk, bez masky občana, která jinak jeho tvář neustále překrývá. Uprchlík tím, jak rozbíjí ono pouto mezi člověkem a občanem, je limitní pojem, který na jednu stranu představuje znepokojivý prvek v uspořádání národního státu, na druhou stranu ale také umožňuje obnovu politických kategorií. 

Klíčová slova: uprchlík, holý život, lidská práva, národ, politické jednání

The Refugee and Bare Life

“The conception of human rights,” writes Hannah Arendt in The Origins of Totalita­rianism, “founded on the presumed existence of a human being as such, has always collapsed when those who declared those rights first met with people who had really lost all their qualities and specific relations – excepting that they were still people.” Giorgio Agamben, appealing to this insight, shows us how supposedly sacred and inalienable human rights are, in reality, always dependent on the rights of citizens of some or other state. A person who has lost all qualities except their humanity thus becomes bare life rather than a being bearing rights. Today it is more and more the refugee who becomes this bare life, excluded from the state system – the one who at least for a time appears as a person bereft of the mask of citizenship, which otherwise always provides a cover for one’s face. The refugee, by severing the bond between person and citizen, is a limit concept, which on the one hand presents a disturbing element in the organisation of the national state, while on the other hand also enables the renewal of political categories.

Keywords: refugee, bare life, human rights, nation, political conduct

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2017