Filosofický časopis

Michael Hauser: Nekonečné metamorfózy kritické teorie číslo 1/2013

Přednosti recenzované knihy jsou následující. Autor rozvíjí svou vlastní teorii a zaujímá kritický postoj k takovým autoritám politické filosofie, jakými jsou Rawls, Taylor či Honneth. Dále je to systematičnost výkladu.
Tato studie se zaměřuje především na sporné body Hrubcova díla. Kritika je příliš vázána na pospolitost. V knize se objevuje komunitaristická tendence vzdálená tradici kritické teorie. Autor nepromýšlí vztah mezi pospolitostí a společností.
Zásadním problémem je, že Marek Hrubec sice rozšiřuje zorné pole současné kritické teorie o témata první generace frankfurtské školy, např. o společenské struktury nebo obsahovou normativitu (spravedlivá a svobodná společnost), ale uchopuje je prostřednictvím Honnethovy a Taylorovy teorie uznání, která pro svůj formální charakter běží mimo ně. Tato témata tak zůstávají v teoretickém vakuu. 

Klíčová slova: Hrubec, teorie uznání, kritická teorie, marxismus

The infinite metamorphoses of critical theory

The book under review has the following merits: the author develops his own theory and adopts a critical approach to such authorities in political philosophy as Rawls, Taylor, and Honneth; in addition the account given is systematic.
This study concentrates primarily on the controversial points of Hrubec’s work. The critique is overly concerned with solidarity. In the book there are to be found communitarian tendencies that are foreign to the tradition of critical theory. The author has not thought through the relationship between solidarity and society.
The basic problem is that Marek Hrubec, though he widens the view of contemporary critical theory so as to address themes in the first generation of the Frankfurt School, such as social structures and content normativity (a just and free society), understands these themes by means of Honneth’s and Taylor’s theory of recognition which, because of its formal character, is not relevant to them. These themes therefore remain in a theoretical vacuum.

Zakoupit článek

Filosofický časopis © 2017