Filosofický časopis

Current issue

Ondřek Beran: Ryle, čtenář Austenové číslo 1/2018

Článek navrhuje a diskutuje možné chápání rylovského behaviorismu na pozadí Rylových filosofických reflexí románů Jane Austenové. První část představuje Rylův výklad austenovské charakterologie jako aristotelské antropologie (lidé se nedělí na dobré a zlé, nýbrž každý představuje konkrétní exemplifikací řady heterogenních vlastností) a jeho filosofické zázemí v teorii ctností. Ve druhém oddíle rozebírám, jakým způsobem lze i na komplexnější charakterové vlastnosti aplikovat Rylovu dispoziční analýzu: charakterové vlastnosti je na místě chápat jako dispozice s neuzavřenou škálou behaviorálních projevů, kterým propůjčují určitou kvalitu (promítající se i do jednání „proti dispozici“). Ve třetím oddíle za pomoci (wittgensteinovského) pojmu verifikace rekonstruuji hypotetické rylovsko-wittgensteinovské pojetí behaviorismu jako specifické analýzy vztahu mezi neidentickými, ale neoddělitelnými výpověďmi o chování a výpověďmi o „mentálním“: výpovědi o konkrétních projevech a činech jsou jediným prostředkem, s jehož pomocí lze vést smysluplnou při o smyslu a pravdivosti výpovědí o charakterových vlastnostech. V posledním, čtvrtém oddíle přidávám několik poznámek k tomu, v jakém smyslu na sebe oba druhy výpovědí mohou navzájem „vrhat světlo“. Schopnost poznávat charakterové vlastnosti je specifický druh nahlížení či vidění (něco, s čím se střetáme u tak či onak projevujících se lidí, nikoli co nacházíme pohledem „dovnitř“ jejich myslí či hlav), v jehož základu stojí soudnost, kterou je třeba kultivovat.

Klíčová slova:behaviorismus, dispozice, charakter, verifikace, Gilbert Ryle, Jane Austenová, Ludwig Wittgenstein

Ryle as Reader of Austen

The article offers and discusses a possible understanding of Ryle’s behaviourism against the background of Ryle’s philosophical reflections on the novels of Jane Austen. The first part presents Ryle’s account of Austen’s charaterology as an Aristotelian anthropology (people do not divide into the good and the bad, rather each one presents a concrete exemplification of a series of heterogenous traits) and its philosophi­cal setting in virtue theory. In the second part I examine how Ryle’s dispositional analysis can be applied to more complex character traits too: character traits should be understood as dispositions with an open spectrum of behavioural expressions, to which we lend a certain quality (extending also into behavior that goes “against the disposition”). In the third part, with the help of a (Wittgensteinian) concept of verification, I reconstruct a hypothetical Ryle-Wittgenstein conception of behaviourism as the specific analysis of the relation between non-identical, though inseparable, reports of behavior and reports of the “mental”: reports about concrete expressions and acts are the only means by which a meaningful dispute about the sense and accuracy of reports about character traits can be conducted. In the final, fourth, part I add some notes on the question of how the two types of report can throw light on each other. The ability to know character traits is a specific kind of perceiving or seeing  (which exercises itself on people who express themselves in different ways, but which does not amount to a peering “within” their minds or heads), at the root of which is an ability to judge which requires cultivation.

Keywords: behaviourism, dispositions, character, verification, Gilbert Ryle, Jane Austen, Ludwig Wittgenstein

Filosofický časopis © 2012